18.02.2007 Pavel Sklenář

Hon na čarodějnice není to, že někdo řekne o jiném, který za „normalizace“ spolupracoval s StB, že skutečně spolupracoval s StB. Vždyť plnili jen pracovní povinnosti! A nyní na ně budeme pořádat hony jako na čarodějnice.

Poslanec Paroubek se k Tošovského spolupráci s StB vyjádřil nějak v tom smyslu, že vypracovat zprávu pro nadřízené není nic nemorálního. Poslanec Kováčik dnes obhajoval zaměstnance StB, kteří jen hlídali elektrárnu. Jako kdyby v estébáckých službách pracovali morálně nadprůměrní občané, kteří se do zaměstnání dostali na základě výběrového řízení. Jaká byla kritéria a co obsahovala pracovní smlouva? Třeba povinnost loajálního státního zaměstnance informovat nadřízené o tom, co spoluobčané komentují v hospodě a jaký je jejich vztah k socialistickému zřízení? Podle Kováčika byli jen normální státní zaměstnanci a v rámci ochrany socialismu plnili pracovní úkoly. A teď se mají o nich zveřejňovat informace. “Kdo má právo rozhodovat o vině, jedině soud!“, řekl Kováčik. Benda dobře reagoval: „Ano, v trestněprávních věcech, ale v rovině morální na to má právo každý občan, zvláště pak ten, kdo byl někým takovým poškozen!“. “A co byste řekl na to, že já bych měl právo vás soudit morálně za to, že pořádáte hony na čarodějnice!”. Pan Benda velice kultivovaně odpověděl: “Když si to myslíte, tak na to máte právo, mě to však problém nedělá, já jsem naopak hrdý na to, že pomáhám odhalit ty, kteří škodili druhým“. Na to už neměl komunistický poslanec pádný argument.

Hon na čarodějnice není to, že někdo řekne o jiném, který za „normalizace“ spolupracoval s StB, že skutečně spolupracoval s StB. Výhrady ke komunistické minulosti volených politiků nebo populárních osob může mít kdokoliv, to není bývalé kádrování. A nejde přitom jen o známé osobnosti. Myslím, že mnoho lidí by chtělo mít alespoň možnost mít přístup k estébáckým informacím. Copak různé komunistické “závodní a uliční výbory” nebo aktivní domovní důvěrníci nerozhodovali o tom, kdo může co studovat a kam může cestovat?